Leden 2011

Oblíbené reklamy

1. ledna 2011 v 20:46 | Fanta |  Co mě zaujme
Jiatě to taky každý znáte: díváte se na svj oblíbený film v televizi a do toho dají několikaminutovou reklamu. Samozdřejmě to má své výhody - můžete si zajít na záchod, doplnit zásoby křupek, napít se nebo zajít za mamkou, která vás už deset minut schání. Ale co když nic z toho nepotřebujete?? Pak nevnímavě čučíte na obrazovku a říkáte si: "Kdy už to konečně ty bláboly zkončí...".
Ale i v tomto naprosto neuvěřitelném množstvínesmyslů se mi povedlo objevit několik reklam, které se mi líbí a ráda se na ně dívám. Nebo jsou alepoň něčím zajímavé a mají své kouzlo. jsou jedinečné a prosto stále zastávám názor, že jsou jen ztrátou času.
Fanta
P.S. Jen pro zajímavost, když dávali v televizi minulý rok Titanic, tak jsem si ho pustila na DVD. A tím i zkončila skoro o hodinu dřív :D.

Müller Mix s blondýnkou... Jo, jo, Iva Pazderková :D

Postaráte se mi o Bobíka?...xD. Jedna z těch nejlepších, co už neuvidím... :(


KinderBueno - ne, že by byla nějak hezká, ale miluju tu melodii. Takže čím delší tím lepší:)


Vánoční na Kofolu :). Bohužel ji zaždej rok zkracují, takže ta původní (nejhezčí) už k vidění není :(. Ale stejně se na ní celej rok těším.


Vánoční s čivavou a Čtvrtníčkem je taky božská :). Škoda že ji nedávají :(.

3. Kapitola

1. ledna 2011 v 20:19 | Fanta |  Learn to be lonely

Život v domě de Chaney

Tak další kapitola hotová :)! tentokráte jsem se nesnažila to doslova přeložit, tak snad to bude lepší... Mé díky patří dlavně slovníku na Seznamu, titulkům na filmu a taky Zuzce, která mi udělala gramatickou a slovoslednou opravu :). Ještě jedou díky moc.
Fanta Light B)
________________________________________________________________________

Do pokoje vešel sloužící, aby mi oznámil, že mě hraběnka čeká za čtvr hodiny u večeře, a abych se také, kvůli návštěvě, vhodně oblékla. Báječné. Přesně tohle ještě potřebuji. Další nudný večer strávený se spřáteleným šlechtickým manželským párem. To samozdřejmě znamená spřátelený s Raoulovou matkou. Zajímalo by mě, kdo je to tentokráte. Ale je to stejně jedno. Rychle jsem šla do svého pokoje a vybrala si světle zelené šaty. Stála jsem nehybně, zatím co mi komorná šněrovala korzet. Pak přišel čas jít do boje.

Pomalu s otálením jsem sestupovala po velkých schodech dolů. Poté jsem zahnula doleva do prostorné a draze zařízené jídelny. Návštěva zřejmě právě přišla, neboť Hélèn de Lesseps právě zdravila hraběnku. Její muž zde byl také a s ním ještě jeden muž, který stál ke mně zády. Nyní se otočil a s nasazeným úsměvem mě pozdravil. Raoul. Byl opět zpět z Marseille a já byla ta poslední, kdo to zjistil. Nenechala jsem to na sobě poznat zklamání a pozdravila ho také úsměvem. Již jsem mu chtěla podat ruku, když se opět otočil. To mě zasáhlo jako rána do břicha. Přitom bych na tohle měla už být dávno zvyklá. Bezděčně jsem pozdravila vikomta de Lesseps a jeho ženu. Raulova matka mi jako pokaždé nevěnovala žádný pohled.
Během večeře se Raoul živě bavil s vikomtem a jeho matka byla zabrána do hovoru s Hélèn. Začala jsem unikat do svého fantastického světa. Moje nejnovětší vzpomínky patřily indické džungly, která byla obydlená exotickými zvířaty. Nenávno jsem četla zajímavou knihu o Indii. V myšlekách jsem se ocitla na prosvětleném místě uprostřed neprostupné džungle...

Najednou mě ze snění vyrušil nějaký hlas. Někdo řekl mé jméno. Vzhlédla jsem a zjistila, že na mě Hélèn očekávaně hledí.
"Promiňte, co jste právě říkala?"
Pohled, jakým se na mě hraběnka nesouhlasně podívala, mě již dávno nezraňoval. S pohrdavým úsměvem zopaklovala Hélèn svoji otázku: " Nemyslíte si také, že se nehodí pro ženu, zvláště pak pro dámu, aby chodila do školy?"
Polkla jsem. Měla jsem se odvážit odpovědět podle pravdy, nebo raději zvolit zdvořilou možnost?
"Tedy... možná ne do nějaké veřejné školy..."
"Ale Christine! Ať už veřejná nebo ne, škola je škola!" vykřikla hraběnka. "Pravá dáma se vychovává doma. Ale v tomto se jistě sama dobře nevyznáte, že?"
Nevěřícně jsem na ní dívala. Jak to dokáže tato žena, že mě neustále se svými slovy bodá do srdce? A samozdřejmě Raoul opět nijak nereagoval. Jistě si ani neuvědomoval, jak mě jeho matka stále uráží. Zvládla jsem se lehce mučivě usmát a zamumlala něco neutrálního. Poté jsem se opět věnovala svému dezertu a snažila se myslet na něco jiného, což se mi stejně nijak nedařilo.
"...taková škoda, že moje snacha stále ještě nemá žádné děti". Zaslechla jsem hraběnku s falešným soucitem.
"To musí být hrozné," souhlasila její přítelkyně. "Já bych si připadala tak zbytečně..."
To bylo na mě příliš. Vstala jsem a omluvila se pod záminkou, že jsem unavená. Rychle jsem opustila jídelnu , ale bohužel ne dostatečně. Ještě při odcházení jsem jasně slyšela Raoulovu matku jak říká: "Myslím, že je to tím, že byla zpěvačka a..."
Utekla jsem po schodech do svého pokoje a zamkla dveře. Opřela jsem se o dveře a zavřela oči. Už to dál nevydržím! Každý den to samé! Zas a znovu! Bez jakéhokoliv konce!
Slzy mi stékaly po obličeji a já pomalu klela k zemi. Již jsem zkrátka nemohla dál!
Nevím, jak dlouho jsem takhle zůstala. Byla již dávno tma, když jsem se opět zvedla. Raoul se jako pokaždé neobjevil a jistě to ani neudělá.
Pomalu jsem přešla k posteli a plně oblečená jsem si na ní lehla. Bezradně jsem ležela a zírala na deku.

*"Past the point of no return
No backward glances
The games we played till now
Are at an and
Past all thought of "if" or "when"
No use resisting
Abandon thought and let
The dream descend..."
Erikův hlas byl plný něhy a lásky, když mě lákal svou rukou. Chtěla jsem jít k němu a uchopit ji, ale nedokázala jsem se pohlnout. Bylo to jako by mě držela neviditelná pouta. Zoufale jsem proti tomu bojovala. Bylo to však zbytečné. Ani trochu jsem se nepohlnula. Erik stál pouze pár metrů přede mnou a já jsem na něho nemohla dosáhnout. Zoufale jsem k němu natáhla ruce.
Pomalu se začal oddalovat. Bez jakéhokoliv pohybu začal být obklopen mlhou a zdál se být stále dál a dál. Až postupně zmizel úplně.
"Eriku!"

Najednou jsem se probudila. Stále jsem ležela oblečená na posteli. Bezhlasně jsem začala opět plakat. Začínalo už svítat, když jsem opět neklidně usnula.
____________________________________________________________________________
*Tam, odkud není návratu
Nelze se ohlížet zpět
Naše hry na předstírání
Jsou u konce.
Tam kde není místo pro žádné "kdyby"
Nemá smlsl vzdorovat.
Zaplaš myšlenky
Ať sen se může vznést