Prosinec 2010

2. kapitola

26. prosince 2010 v 13:37 | Fanta |  Learn to be lonely

Vzpomínky

 Následující kapitola je trochu delší. Zvláštní. Stačí udělat jednu chybu ve slově (přidat písmeno) a cizenec pak pátrá po nevímkolika slovnících a ne a ne to přeložit xD.
___________________________________________________________________________

Jmenuji se Christine a před pěti lety jsem udělala největší chybu svého života. Učinila jsem rozhodnutí, které se již po dvou letech ukázalo jako to špatné. Tenkráte jsem se rozhodla pro Raoula.
Zpočátku bylo vše krásné. Klid, radost, pohoda… Strávili jsme spolu ty nekrásnější líbánky, jaké si člověk dokáže představit. Ovšem poté jsme se odstěhovali do venkovského sídla Roulových rodičů, kde bydlela bohužel i jeho matka. Již od začátku mě nenáviděla a snažila se mi ztížit život. Tenkráte jsem měla alespoň Raoula, který mě vůči své matce obhajoval. Ale tak to již dávno není. Byl stále déle pryč a měl pořád více práce a déle a častěji mě nechával samotnou. Nakonec zůstal i několik dní pryč. A já zůstala v obrovské usedlosti sama. To ale neznamená, že jsem neměla společnost, neboť zde byla i Raoulova matka a spousta sloužících, ale sama. Stále více času jsem trávila čtením. Přečetla jsem vše, co mi přišlo pod ruku. Co jiného jsem také měla dělat.
Na Raoulovu žádost jsem se tehdy obrátila k Opeře zády, neboť byl názoru, že se pro komtesu de Chaney nehodí, aby zpívala v opeře. Ne, že by mi to vadilo. Nemusel mě ani přemlouvat. Chtěla jsem mít vše za sebou, příliš mnoho zážitků, na které jsem nechtěla každý den myslet. Ale poté jsme se sem nastěhovali, uznala jeho matka za vhodné, kdybych již neměla žádné spojení s Meg. Samozřejmě jsem si to nechtěla nechat líbit, ale všude kde mohla, kladla mi do cesty překážky. A jednou jsem už neměla sílu neustále jí odporovat. Stydím se to přiznat, ale vzala jsem to. Přestala jsem jezdit na koni, přestože jsem to milovala. Jen sem posedávala a četla. Neboť tohle mi nevezme, i když si stará hraběnka dávala tu práci a neustále poznamenávala, jak se nehodí pro ženu, aby tolik četla; mnohem lepší by bylo, kdybych se více věnovala vyšívání nebo něčemu podobnému.
Nejvíce ji ale rozčilovalo, že jsem ani po pěti letech manželství stále nebyla těhotná. Důvod samozřejmě hledala u mě. Nejraději bych jí dneska ráno při snídani, když s tím opět začala, vykřičela do obličeje je, jak mít otěhotnět, když se mě Raoul již několik měsíců nedotkl! Ale to by přineslo další nepříjemnosti. A možná by tento důvod také hledala u mě a ne u mého, ach jak báječného muže, které upřednostňoval společnost pařížských děvek před tou mojí.
Vzdychla jsem a opět přešla k oknu. Kéž bych se tenkráte rozhodla jinak. Bylo mi již dlouho jasné, že mě Raoul nikdy doopravdy nemiloval. Chtěl mě pouze vlastnit a skutečnost, že po mě toužil někdo jiný, mě teprve udělala pro něho zajímavou. Chtěl pouze vyhrát. Možná to tehdy ani sám nevěděl, ale já o tom nepochybuji.
Ale Erik mě miloval doopravdy. Mě a má vlastní přání, takovou, jaká jsem byla. Nikdy by mi nezakázal zpívat, pro něho bych nebyla jen "výhra". Byla jsem tak hloupá! Malé dítě, co nevědělo, co vlastně chce, a nechalo se vyměnit za formalitu. Nyní by mě již Erikův obličej nevyděsil, neboť jsem zjistila, že Raoulova duše je mnohem šerednější.
Tolikrát jsem si přála v posledních třech letech zvolit jiné rozhodnutí.
Uvězněná v tomto sídle. U Erika bych sice žila pod zemí, ale on by mě nikdy nevěznil tak, jako to dělá Raoul se svojí matkou. Tenkráte zkoušel všechno, aby mě udělal šťastnou. Vyjížděl si se mnou po večerech a vyprávěl mi ty nejúžasnější příběhy. Ani si nevzpomínám, kdy se se mnou Raoul podruhé delší dobu bavil. A kdy si se mnou naposledy vyjel, na to nechci vůbec ani pomyslet.
Proč jsem to onehdy nepoznala? Byla jsem však mladý a hloupá, slepá vůči skutečnosti a viděla jsem jen to, co jsem vidět chtěla. A nyní musím za to pykat. Bez jakéhokoliv konce nebo zlepšení v nedohlednu. Sama.

1. Kapitola

26. prosince 2010 v 13:36 | Fanta |  Learn to be lonely

Prolog

Tak jo...je tu 1. kapitola. trochu krátká... Ale snad to nebude děs a hrůza :D. S trochou pomocí slovníku, popřípadě knižního slovníku, jsem to KONEČNĚ zvládla a dodělala :). 
 _______________________________________________________________________

*"Night-times sharpens,
  Heightens each sensation…
  Darkness stirs and
  Wakes imagination…
  Silently the senses,
  Abandon their defences…"
citlivě zpíval a přicházel pomalu ke mně. V pozadí jsem slyšela nádhernou hudbu. Když byl u mě, položil mi lehce pravou ruku na záda a druhou uchopil mojí ruku. Když jsem se dotkla jeho dlaně, skoro se mi zdálo, jako by mezi námi přelétla jiskra. Dívala jsem se do jeho překrásných hnědých očí, bylo mi, že bych se v nich měla utopit. Pomalu jsme se začali pohybovat v rytmu vzrušující hudby. Měla jsem ten pocit, vznášení několik centimetrů nad podlahou. Pomalu nechal svou ruku sklouznout po mých zádech dolů. Celou tu dobu nepřestával zpívat. Zpíval se svým nádherným, smyslným hlasem a přála jsem si, aby nikdy nepřestal zpívat.

**"Softly, deftly,
     Music shall caress you…"
Položil mojí ruku na svůj bok a lehce mi odhrnul pramen vlasů z obličeje. Stále jsme se pohybovali v rytmu hudby a já jsem k němu přivinula těsněji. Kéž by tento tanec nikdy neskončil!
Pro mě neexistovalo nic jiného, než tento muž přede mnou, který nyní uchopil můj obličej oběma rukama.

***"Floating, falling,
       Sweet intoxication…
       Touch me, trust me,
       Savor each sensation…"
Naše obličeje se stále více přibližovali a já jsem se přitulila na jeho silnou hruď. Naše rty se dotkly a já…
… S trhnutím jsem se probudila. S těžkým dechem jsem ležela ve své posteli. Sama. Jako každou noc v posledních třech letech. S povzdechem jsem odhodila propocenou deku a pomalu jsem vstala. Skrz jediné okno dopadalo dovnitř trochu měsíčního světla a dalo stínu nepřátelskou tvář. Opatrně, abych se nikde neuhodila, jsem prošla k oknu a opřela se o kamenitou stěnu. Přede mnou se rozprostírala tmavá krajina, kterou jsem již dávno znala. Lépe než jsem chtěla. Každý den, každou noc stejný pohled. Mrznouc jsem v chladném nočním vzduchu objala paže kolem těla a vkročila ven do temnoty. Scházela mi blízkost, kterou jsem cítila ve snu. Ještě nikdy jsem si nepřipadala tak osamělá jako dnes. Ve snu jsem nebyla sama, naopak, cítila jsem se šťastně. S někým pospolu, jehož obličej jsem sice nemohla rozeznat, ale věděla jsem o něm, že ho miluji. Ale byl to jen sen a tohle je ta krutá realita. Byla jsem sama.

 ____________________________________________________________________________
Překlad:

* Noční čas umocňuje,
zesiluje každý cit,
temnota povzbuzuje a
probouzí představivost
a smysly jsou potichu,
bezbranné pohříchu.


**Jemně, hbitě
bude tě hudba laskat.


*** Výsostné, propastné,
sladké opojení,
dotkni se mne, věř mi,
zakoušej každý cit.


Pár slovíček na úvod...

26. prosince 2010 v 13:32 | Fanta |  Learn to be lonely
Tak vážení čtenáři a fanatikové, ten velký den právě přišel. Jde o můj 1. velký překlad v mém životě. No, popravdě to není žádné velkodílo, jen příběh, povídka, dílo… říkejte tomu, jak chcete. Prostě jsem si vybrala příběh z německého originálu (ze stránky fanfiction.net) na pokračování Fantoma opery. A musím říci, že přestože jsem se ze začátku bála, děsně mě to chytlo a baví mě to :). Možná přeložím časem i všechny hezké povídky na toto téma… Ale zpátky k "mému" dílu.

Jak jsem již řekla, jedná se o pokračování Fantoma opery. Příběh začíná 5 let poté, co Christine opustí Erika a rozhodne se žít s Raoulem. Jenže vše není podle jejích vysněných představ… Víc prozrazovat nebudu. Jen snad, že je to kombinace hlavně Webbera s trochou Kay. A i zde se objevují písně, takže je to má takový muzikálový nádech :). Pro ty co už zapomněli nebo jsou (jako já) ignoranti na angličtinu mám i český překlad;).

A proč zrovna toto dílo? Mám k tomu své důvody a je jich hned několik.
  • Je to v němčině (je to jediný jazyk, který ovládám vážně dobře a mám pro něj cit)
  • Není to písnička (ty se do češtiny překládají vážně špatně)
  • Rozsah je přiměřený (myslím tím, že to není román, ale ani povídka na 1 stránku)
  • Je to "normální" příběh. Žádná erotika (těch tam taky pár je a na tohle moje slovní zásoba nestačí...).
  • Je to dokončené. Spousta příběhů je rozepsaných a naděje, že vůbec někdy
    budou hotové, je u většiny nulová...

No nic… To by tak na úvod stačilo. Jen tu mám menší varování pro ty, u kterých je Raoul úžasný nebo nemají něco rádi - vyklube se z něho pěkný parchant… Jo a nečekejte nic "nádherného". Vzala jsem to první, co mě zaujalo. Na další hezčí příběhy si budete muset počkat...


Tak to opravdu stačí. Užijte si to a napište i případné komentáře. Pokud vás zajímá originál, najdete ho zde: IthilielCuivienien.

Doufám, že se vám to bude líbit. Za každý komentář budu ráda.
Fanta Light