FO II - 6. Kapitola

7. září 2017 v 21:55 | Fanta Light |  Fantom Opery II
Dvakrát odbočil, když náhle málem do někoho vrazil. Rychle danou osobu chytil za ramena. Meg Giry!

"Promiňte, já…" začala koktat mladá dívka. Vlasy měla rozcuchané a byla z ní cítit nervozita a snad i strach. Raoul zběžně zběžně zvedl hlavu, aby zjistil, co je to za hluk. Ocitl se právě v hlavní vstupní hale. U dveří stál strážník kolem třicítky a snažil se uklidnit dav, který se toužil dostat se dovnitř. Vedle zoufalých lidí, volající jména svých bližních a hysterických žen, které se chtěly vrátit pro své šperky, bylo zde i několik čumilů, kteří se dovnitř chtěli dostat jen ze zvědavosti a nadšení z nebezpečí.

V hale bylo pár posledních lidí. Ráznými a sebevědomými kroky k nim mířila Madame Giry ve svých klasických černých dlouhých šatech.

Obličej měla vážný a z úst pouhou štěrbinu, která dodávala jejímu výrazu nesmlouvavost.

"Kde je Christine?" zeptala se okamžitě jasně a nahlas.

Raoul se nadechl, aby jí odpověděl, ale uvědomil si, že to vlasně neví. Byla stále v podzemí? V bezpečí? Než stačil jakkoliv zareagovat, zeptala se přímo.

"S ním?" Vikomt pouze okamžitě přikývl, aniž by se v první chvíli podivil, co vše vlastně tato otázka znamená. Než se tím mohl blíže zabývat a zeptat se této dámy, proč je tak klidná, když Christine může jít o život, vběhlo do operního domu několik hasičů v helmách a uniformě, kteří odvedli jeho pozornost.

"Jak moc je to vážné?" zeptal se Raoul a pokývl hlavou směrem k nim. Oheň zatím nebylo nikde vidět, ale při otevření dveří do sálu pronikl dovnitř silný proud dýmu. Rozhlédl se po světlé hale vymalované řeckými motivy.

"Zatím se jim povedl udržet oheň mimo některé úseky, ale hrozí, že se prý může každou chvíli zhroutit strop. Nikdo zatím nedokáže ani určit škoda. Je otázkou zda Operu znovu otevřou nebo shoří do základů." Rychle se rozhlédla kolem sebe. "Bude lepší okamžitě vyjít ven."

"Ale co Christine, on ji drží a..." začal Raoul, který se naopak chtěl vrátit, ať už s pomocí nebo bez ní.

"Věřte mi, že ta se dříve či později objeví a její první kroky budou směřovat k našemu domu. Vzkazuje mi něco?"
"Jen, že bude v pořádku… A vy tomu věříte?"

"To je snad jedno, pane, čemu jí věřím. Důležité je, že to tak skutečně je." Její jasný hlas byl nesmlouvavý a vyrazil Vikomtovi dech. Takto sebejistě s ním již dlouho nikdo nemluvil.

Antoinette vychovala svoji jedinou dceru po smrti manžela sama. O několik let později vzala do péče i téměř desetiletou Christine, která se jí stala téměř druhou dcerou. Musela se naučit bojovat a uhájit své místo ve světě plném mužů, který jí nedal nic zadarmo.

Raoul si projel bezradně rukou vlasy. Zranění bylo stále ještě čerstvé a on lehce cukl paží.

"Vy krvácíte!" Jeho rána byla dobře nyní dobře vidět. Rychle se pokusil otřít si zaschlou krev do košile. "Nic to není."

"Nesmysl. Nevypadá to nijak hezky a pokud se do rány dostane infenkce..." Antoinette odmítala s tímto mužem diskutovat. Poznala již, že dokáže být stejně tvrdohlavý jako většina mužů, ale teď se opravu odmítala dohadovat. "Meg, byla bys tak hodná a doprovodila zde vikomta a ošetřila mu to? Pokusím se mezitím zjistit, co budu moc." Mladá dívka byla překvapená rozhodnutím její matky. Až do této chvíle to spíše vypadalo, jako by oba zapomněli, že stojí hned vedle nich. Ovšem nemohla odmítnout a tak jen cudně sklopila oči a přitakala.

To Raoul nebyl téhož názoru. "Madame, to opravdu není nut..." pokusil se přesvědčit bývalou primabalerinu, ale nestačil dokončit větu.

"A zároveň budu mít jistotu, že nepodniktene nic na vlastní pěst, vikomte de Chagny. Nyní by to situacii jen uškodilo." Sama nebyla nikterak nadšená, že by měla nechat svoji dceru v přítomnosti muži samotnou, ale bylo to aktuálně nejideálnější řešení. Erik se brzo zjeví, už kvůli samotné budově, aby zjistil škody a spojil se s ní. Pokud tomu štěstí bude přát, přivede i Christine. Nemohla dopostit, aby tento muž, i přes jeho lásku k její nevlastní dceři pobýhal po Opeře či katakombách s touhou po pomstě. Ne, teď se dalo jen čekat a to bohužel jeho silná stránka nebylo. To zranění bylo dostatečný důvod, aby ho nechala hlídat.

Raoul si jen povzdychl. S touto ženou neměl šanci vyhrát a pouze se podíval na Meg.


"Pokud vím, váš kočár by stále měl být připravený k odjezdu, pane."
 

FO II - 5. Kapitola

7. září 2017 v 19:49 | Fanta Light |  Fantom Opery II
Raoul de Chagny šel rychlým krokem dlouhou chodbou. Hlavou se mu honila jedna myšlenka za druhou. Pod botami bylo slyšet pleskání mokré podlahy. V chladných katakombách a mokrém oblečení mu nikterak nebylo příjemně, ale snažil se to nevnímat. Jediným zdrojem tepla mu byl oheň, který držel v ruce a ozařoval mu chodbu.

FO II 4. Kapitola

21. srpna 2017 v 17:54 | Fanta Light |  Fantom Opery II
Uplynulo několik minut, při kterém ani jeden z nich nic neřekl.

Erik… Proč jí to tolik vyrazilo dech? Čekala snad, že Fantom nemá jméno? Podívala se na něho. Viděla pouze jeho záda, přesto si ho prohlédla poprvé důkladně - tmavé vlasy, vyšší postava, oblečený celý v černém. Působil na první pohled hubeně, ale mohla jen předpokládat, že i tak má dost velkou sílu. Jeho pohyby byla ladné, ne bezúčelné. Nějak měla dojem, že to jméno se k němu hodí - jednoduché, ale zato svým způsobem tajemné a majestátní, přesně jako on.
 


FO II - 3. Kapitola ("Otázky")

21. srpna 2017 v 0:45 | Fanta Light |  Fantom Opery II
Dlouhou prázdnou chodbou se rozléhal klapot dvou párů bot. Vlhké stěny byly na některých místech poseté plísní a v záři ohně bylo možné občas spatřit brouky. V rozích se táhly pavučiny s jejich mnoha majiteli, které pečlivě číhali na svoji další oběť. Pochodeň držel pevně ve své levé ruce vysoký muž s bílou maskou. Jeho zjev působil hrůzostrašně a nepřátelsky a jeho rázná chůze, v jejímž rytmu se mu vlnil dlouhý plášť, nevěstila nic dobrého.

Fantom 2

16. srpna 2017 v 0:38 | Fanta Light |  Fantom Opery II
Raoul zhluboka oddechoval. Nerozuměl tomuto chování. Jako by Christiane vůbec neznal - vždy byla mírná jako ovečka a dnes by to byla ona, kdo by se chtěl mstít? Snažil se jí zachránit, málem kvůli ní přišel o život a místo uznání a vděku…

"Co to mělo být?" zeptal se opatrně. Snažil se být klidný, ale jeho stav byl na míle vzdálený tomu, o co se snažil. Doopravdy po něm chtěla hodit tu vázu?
"Lotte?" Udělal opatrně dva kroky k ní. "Udělal jsem snad něco…? Vždyť tě mám rád."

Fantom 1 - "Zůstanu"

15. srpna 2017 v 18:17 | Fanta Light |  Fantom Opery II
Moje PRVNÍ delší povídka. Se tak stává nooo... Napiště PROSÍM MOC, co si myslíte. Dle toho uvážím, zda psát dále, či nikoliv :).

Navazuje - jak jinak - na závěrečnou scénu z podzemí, ale... Pár věcí nám ve filmu neřekli, že? Je to prostě příběh a vize, kterou mám v hlavě několik měsíců. Nezlobte se za to, jaké to bude.


Další články


Kam dál